Oko za oko, zub za zub.
Jak často právě toto pořekadlo poznamenalo naše mezilidské, nejčastěji pak sousedské vztahy. Ono se však nepodílí jen na našem
,,malém“ okolí, ale celé národy i společnosti mohou být formovány pod jeho tlakem. Mnohý válečný konflikt byl vyvolán právě přílišným
opěvováním tohoto hesla.
Co to však má společného s ekologií? Na vysvětlení si budeme muset přibrat další podobné pořekadlo: ,,jak se do lesa volá, tak se z
lesa ozývá“. Obecně se toto přísloví dá chápat tak, že jak působíme směrem ven, tak k nám samotným přichází ,,ozvěna“ podobného
druhu. Pokusme se převést působnost tohoto pořekadla na náš vztah k přírodě. Jestliže např. budeme přírodu ,,dusit“ různými látkami
vypouštěnými do ovzduší, bude nás ona ,,obšťastňovat“ nedostatkem dýchatelného vzduchu. Budeme-li do moře vypouštět různé
ropné produkty z tankerů, bude příliv vyvrhovat tyto jedovaté látky na ,,naše“ oblíbené pláže. Nebo je budeme požívat v tělech ryb. Nic
se neztratí, to říká již zákon zachování energie. Není tedy možné, aby všechny ty ,,stoleté“ vody, jež nyní vůbec neberou ohled na
kalendář, všechny ty příliš časté hurikány a zemětřesení nebyly ,,ozvěnou“, která se nám vrací z lesa? Po všech těch tisíciletích
drancování přírody, kdy jsme na ni mysleli jen jako na ,,zdroj surovin“, se začíná chovat jako dobromyslný soused, kterému konečně
došla jeho ,,svatá trpělivost“. Je to kruté, že nám příroda boří domy, ničí silnice nebo i bere životy? Je to nespravedlivé, když příroda
zaplaví domy, postavené v dřívějším říčním korytu? Nebo je to vše jen ukázka, že jsme se nechali ohlušit řevem civilizace a že již
neslyšíme moudrý tichý hlas přírody? Cožpak nedostáváme stále nová varování? Přes všechny převratné objevy vědy, přes všechny
složité lékařské přístroje jsme stále nemocnější. Jako bychom vstoupili do tmavé, slepé uličky, v níž nevidíme zeď, jež se tyčí již těsně
před námi.
Zákony přírody k nám hovoří každý den, ba každou minutu, my je však nevnímáme. Jak to, že dřívější generace nám zanechaly
moudrá přísloví a pořekadla, která platí dodnes, a my přes všechny naše vynálezy nejsme již žádnou další takovou moudrost schopni
objevit? Pojem ,,lidová moudrost“ naznačuje, že dříve býval moudrým lid, tedy většina obyvatel. Dnes však jsou chytří jen odborníci a
lid, ten se nechá, mnohdy slepě, vést. Čím je však v dnešní době veden lid především? Sdělovacími prostředky, spory politiků a
reklamními slogany. Má to však vůbec ještě něco společného s moudrostí? Nebo je zde pěstován zcela nový tvor, konzumní stádový
člověk, naplněný neužitečnou záplavou informací. Je moudré se stokrát za den dozvědět, že Vizír je lepší než Azur? Jistě by však bylo
moudřejší se zamýšlet nad tím, jak vlastně funguje příroda, jejíž jsme součástí, abychom se v ní naučili konečně ,,bezbolestně“ žít. Ty
minulé moudřejší generace nepotřebovaly pro vznik dodnes platných přísloví vědecky zkoumat přírodu. Nepotřebovaly na pochopení
přírody implantovat do živých zvířat složité přístroje, jim stačilo s otevřeným zrakem a srdcem přírodu prostě jen pozorovat a
samozřejmě musely chtít učit se ji znát s pokorou.
,,Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“, jak voláme do přírody, tedy jak se k ní chováme, tak se z ní ozývá. Jak se k ní budeme dnes
chovat, takové nám zítra nasype na naše hlavy plody. Proto sláva všem malým i velkým aktivitám, které chtějí přírodu šetřit a chránit,
protože pak i ona se bude o nás starat s laskavou péčí, jako o své milované děti. Pak se již nebudeme muset obávat onoho ,,oko za
oko, zub za zub“, protože kdo seje lásku, bude ji i sklízet…
