Ω
         Pokud   si   tedy   kladete,   alespoň   někdy,   vážné   otázky   o   smyslu   života,   pak   Vás   zvu,   abychom   se   nad   nimi   zamýšleli společně.   Život   je   přece   plný   otázek.   Proč   se   někdo   narodí   do   dobrých   rodinných   poměrů   a   jiný   živoří   v   rodině alkoholika,   narkomana,   nebo   člověka   vážně   nemocného?   Proč   je   někdo   bohatý   a   jiný   chudý,   proč   někdo   zdědí,   nebo vyhraje   velké   peníze   a   druhý   si   je   musí   těžce   vydělat?   Proč   se   hodným   lidem   stanou   bolestné   věci   a   člověk   zlý, bezcharakterní   si   žije   bez   problémů?   Proč   se   někomu   narodí   postižené   dítě   a   jinému   ne?   Proč   někdo   onemocní rakovinou,   ač   žije   zdravě   a   jiný   si   užívá   kdejaké   zdraví   škodlivé   závislosti,   a   přesto   je   zdráv?   Otázky,   otázky,   otázky   a   tak málo   odpovědí.   Jaký   má   vůbec   smysl   ten   náž   život?   Najít   si   partnera,   mít   děti,   zaměstnání,   vydělat   peníze,   být   starý   a nemocný...   a   zemřít?   Zdá   se   mi   to   příliš   málo   a   vlastně   ani   ne   moc   víc,   než   život   nějakého   zvířete.   My,   kteří   jsme dokázali objevit, vymyslet a vytvořit velká díla...máme tak malý význam? Jak   málo   toho   zůstane   po   člověku,   který   zemře?   Pár   předmětů,   pár   fotografií,   pár   vzpomínek....to   se   mi   jeví   jako   velice malý výsledek třeba 80 let zážitků. Vám ne?          Jak   jsem   se   tak   začal   pídit   po   informacích,   zabývajících   se   touto   tématikou,   zákonitě   jsem   musel   proputovat   mnohou filozofii   a   náboženství.   Stále   jsem   však   narážel   na   různá   dogmata,   tedy   věci,   které   člověk   má   příjmout,   aniž   je   pochopí, prý   se   snad   dokonce   ani   nesmí   o   to   pokoušet.   Ta   dogmata   však   nejsou   jen   výtvorem   a   majetkem   náboženství,   ona   nás provázejí   doslova   ,,na   každém   kroku”   našich   všedních   dnů.   Ptáte   se,   která   to   jsou,   že   si   na   žádné   nevzpomínáte?   Tak vezměme   třeba   vliv   výchovy   a   obecných   pravidel   daného   národa.   Když   se   narodíte   v   národě,   kde   je   obecně   běžné   věřit v nějakou božskou osobnost, budete to brát jako základní pilíř života.            Když   se   ale   narodíte   v   jiném   národě,   bude   to   naopak.   Například   v   Indii   budete   brát   myšlenku   znovuvtělování   jako přirozenou,   ale   v   jiném   evropském   národě   se   tomu   budete   posmívat   jako   dětské   báchorce.   Lze   tedy   konstatovat,   že každý   národ   a   snad   i   každá,   nějak   vyhraněná   skupina   obyvatelstva   má   různá   dogmata.   Můžeme   vzít   i   méně   závažné postoje,   těm   se   říká   ,,tradice”.   I   ony   se   uznávají   s   jistou   sveřepostí,   aniž   mají   logický   či   historicky   doložitelný   základ.   K tomu   patří   Mikuláš,   konzumace   kaprů   o   vánocích   a   plno   jiných,   někdy   jen   krajových   zvyků.   Je   tedy   docela   obtížné   se dopracovat    k    nějakému    úplně    volnému    a    nezmanipulovanému    hledání    skutečných    podstat    věcí.    Přes    všechny proklamace   a   prohlášení   institucí   i   jednotlivců   o   jejich   jediné   a   skutečné   Pravdě   je   to   vlastně   bolestné   tápání   ověnčené omyly   a   zrnky   poznání.   Není   to   tedy   cesta   pro   zbabělce,   slabochy   a   lenochy   -   není   to   snadná   cesta.   Mnohdy   se   člověk musí   rozloučit   nejen   s   obecnými   dogmaty,   ale   i   s   těmi   osobními,   vždyť   každý   z   nás   má   různé   ,,tak   to   určitě   je”,   které memusí být pravdivé. Ač   je   to   cesta   nelehká,   stojí   za   to.   Vidět   život,   druhé   lidi,   ale   i   sebe   v   širších   souvislostech   dodá   životu   zcela   nový rozměr, který není tak závislý na prosperitě státu, celosvětové ekonomice a změnách klimatu... a to určitě stojí za to.          Nevím,   jestli   se   to   dá   chápat   jako   odvaha,   nadšení,   nebo   spíše   drzost   a   domýšlivost,   ale   odhodlal   jsem   se,   tedy postupně, napsat o základních otázkách lidského bytí několik knih, které bych Vám zde rád trochu představil.    Tak, pokud Vás to ještě nepřestalo zajímat, pojďte se ně podívat. Tato se mi zdá nejpovedenější...

  V nabídce naleznete také záložku ,,Články”, kterou bych rád pravidelně rozšiřoval o nové příspěvky...poslední

budu označovat hvězdičkou a datem

   V záložce ,,Co mne zaujalo”, bych rád zmínil knihy, filmy nebo jiná média, která mne zaujala

  Do záložky ,,Různé” budu postupně umisťovat to, co se jinam ,,nevešlo”, a přesto bych Vás na to rád

upozornil

AKTUALIZACE 20.12.2018  
K N I H Y

Jak jsem tak šel životem, připadal mi stále podivuhodnější a nepochopitelnější...

   Jako dítě jsem žil v obětavé péči rodičů a nic mi nechybělo, ovšem to, že jsem se měl výborně, jsem začal chápat až později. Pak jsem byl jinoch a plaval si v životě jako lodička po vesnickém rybníčku. Jako mladý muž jsem si také nežil špatně i když do mých plachet se mnohdy opřel neznámý a bouřlivý vítr. Až později, když jsem odtrhnul pohled od svého obrazu v zrcadle vlastní jedinečnosti, dokázal jsem sledovat svět kolem nás. A byl to zvláštní pohled. Všichni lidé, které jsem potkal, chtěli být šťastní, ale nikdo nevěděl, co to vlastně je. Jeden hledal štěstí v lásce, jiný ve věcech a další zase v kariéře. Ovšem štěstí bylo vrtkavé, bylo těžké si je naklonit a ještě těžší udržet. Láska zevšedněla, předměty se okoukaly, v kariéře přicházeli stále noví, mladší a někdy schopnější, jindy jen drzejší sokové. Tak vypadala honba za štěstím jen jako nekonečný let za přeludem. I to však po jistou dobu může člověka uspokojit, jenže přísné stáří svou holí rozežene mnohý sen, odebere touhu z mnohého přeludu a vezme vítr ze staré, potrhané plachty. Není to podivná náplň života - hnát se celý život za něčím, co je ve stáří shledáno jako nedůležité? Je nutné, abychom k tomuto poznání došli až na sklonku života, kdy s tím již nic nejde udělat, nic nelze prožít znovu a jinak? Takové otázky jsem si začal klást a hledat na ně odpověď. Protože nejsem sobec, chtěl bych se s Vámi na těchto stránkách podělit o ovoce svého hledání.