Oslava - nebo - Rouhání?
Tak jsem nedávno nedaleko našeho domu objevil na jakémsi skladu načmáraný velký nápis BŮH.
Využil jsem tohoto artefaktu k vytvoření stylizované fotografie, mající znázornit, jak se člověk snaží usilovat k tomuto pojmu. Fotografie
byla cíleně změněna a já jsem jí dodal tento smysl tím, že jsem se postavil k nápisu a hleděl vzhůru. Také jsem okolí rozmáznul, abych
vytvořil efekt pohybu směrem k nápisu. Ti, kteří obrázek viděli, chtěli vidět i originální podklad. Poslal jsem jim tedy neupravenou fotku
stodoly s nápisem. Většina z nich byla nadšená, nebo alespoň potěšená takovýmto nápisem a všichni ředpokládali /asi si to i přáli/, že
autor nápisu je skutečně člověk hledající Boha. I když mne nápis nijak nepobouřil, jistě bych v něm takovou motivaci nehledal. No
nedalo mi to a začal jsem se rozhlížet po Olomouci, ale také jsem se podíval po internetu na motivace sprejerů a na jejich pohled na
věc. Jde přece o to pochopit jejich motivaci a ne mou...
Když jsem se prošel po okolí, zjistil jsem, že na dohled od nápisu, je další...
No a ve městě jsem zjistil, že BŮH je skutečně ,,všude”, ale určitě ne, tak, jak bych si přál. Žádné uspokojení, ani náboženské nadšení
se mne však nezmocnilo, spíše naopak:
Já si takto cestu,
počmáranými,
temnými a
špinavými
tunely, k
nejvyššímu
pojmu jistě
nepředstavuji:
Ani bych si nepřál,
aby nám Bůh
takto ,,žehnal”
A to jsou ONI - hledající vysoké duchovní hodnoty. Pod pláštíkem tmy, zahaleni černými rouškami stříkají své poselství proti konvencím
a civilizaci, nebo se snad chtějí jen předvádět? Svými názory se netají, ale žádný z nich mi nepřipadá, jako cesta vzhůru.
Co nám asi sdělují
svým poselstvím?
Má tedy ono slovo BŮH náboženský význam, je snad jen kaligrafickou značkou, nebo si snad někdo myslí, že on sám je Bůh a jen se
podepisuje?
A hleďme, našel jsem skupinu
moravskoslezských writerů s
názvem
BUH CREW.
Na internetu můžeme pod adresou: http://www.youtube.com/watch?v=0-6iUlSMzZw#t=307
najít jejich vlastní video, jímž ukazují svou činnost. Tedy zcela jistě to není o hledání duchovních hodnot. Kdo by snad ještě pochyboval, ať si
prohlédne pár záběrů z jejich videa. Bude-li mu to málo, může se podívat na celé video na zmíněné adrese.
Nejsou ve svém pohledu na svět nějak jednostranní a
dovedou se vyjádřit i přímočařeji. To vše v jednom zátahu na
jednom videu, od jedněch ,,tvůrců”...
Proč to všechno? Aneb ,,co tím chtěl básník říci?”
Žijeme ve zkaženém světě, to my sami jsme jej zkazili. Inkarnovali jsme se nyní v době soudu jednak proto, že jsme jej pomáhali zkazit, ale
také proto, že se na tom můžeme poučit a změnit své postoje. Abychom se poučili, musíme svět vidět takový, jaký je, ne jako svou představu,
ne, jaký by mohl být, ale jaký je skutečně a bez příkras. Co je dobré vidět jako dobré, ale co je špatné, také tak vnímat. Jsme stále
dennodenně konfrontováni se vším, co jsem my všichni vytvořili a bez pravdivého pohledu není poučení a bez poučení není polepšení. Je
nutné vše posuzovat tak, jaké to je samo v sobě, nevím-li to, pak se musím nějakým způsobem poučit, informovat.
To vše jsem si uvědomil při tomto tématu. V prvé fázi mne nápis Bůh nijak nepohoršoval, ...protože jsem jako nevědoucí nechápal
souvislosti, jen mé cítění mne varovalo, že toto není správné. Věnoval jsem tomu mnoho hodin času, jednak studiem článků na internetu,
jednak obcházením konkrétních míst a ...poučil jsem se.
Výsledkem mého poučení je, že tyto projevy nejsou ničím jiným, než rouháním a znevažováním posvátného pojmu, který musí pro člověka
zůstat čistým, vznešeným a neposkvrněným ...jinak na své cestě zabloudí. Nenápadně, postupně, ale zcela jistě.
Proto si po tomto výzkumu odpovídám na svoji otázku v úvodu. Ne, není to OSLAVA Boha, ale je to znesvěcení a znevážení, kdyby jen ve
spojení s ostatními výtvory, a to i tehdy, kdyby to ti lidé tak nemysleli. V každém případě vytvářejí nový význam tohoto pojmu a je to význam
se zcela jiným zaměřením.
Nesklouzněme k jakémusi zdůvěrnění a zbagatelizování pojmů, které mají vždy pro nás zůstat vzdáleným, vznešeným cílem, ale ne denní
povrchní tretkou, nebo něčím, jako klubovým odznakem...
Přes všechna naše přání je tento, námi vytvořený, svět obrazem pekla a ne ráje. Kdo před tím chce zavřít oči a nevidět to, ten si sám
odebírá příležitost poučení. V tomto světě platí, nyní cituji:
,,Bojovat proti temnu kolem vás – to znamená být stále ve střehu před falešným našeptáváním, před vlivy temna vedle vás, což můžete
vnímat jen niterně, neboť to není hmotného druhu. Patří k tomu vnitrní vlivy blízkých lidí, k nimž jste se z vlastního popudu připojili nebo se jim
zavázali. Ti pak často dosáhnou velkého vlivu na vaše jednání, poněvadž se příliš ochotně podvolujete jejich vlastní vůli.
Jen zřídkakdy je však vůle těchto lidí v souladu s BOŽÍMI zákony. Jste ovlivňováni jejich myšlenkami a city, které však nebývají jen šlechetné.
Buďte bdělí v tomto směru a pomnete, že jste často – aniž to víte – se všemi svými slabostmi využíváni, tlačeni a podněcováni temnem, jež
vás chce zatížit tak, abyste se odchýlili nebo zeslábli ve vašem působení pro Světlo!
Máte být bdělí, to znamená být si vždy vědomi nebezpečí! Nikdy nezapomeňte, že nepřátelé vás neustále sledují. Napjat bud každý nerv v
cítění nebezpečí ode všech vašich bližních a duchu na onom světě, chtějících zlo!”
* * *
Není to však jen o postoji k bližním, ale i k bdělosti ke všem dějům a formám v našem okolí. Musíme se na svět kolem nás dívat jinak, než
je zvykem, nesmíme se tak lehce přizpůsobit obecným a navyklým postojům, které jsou ve společnosti naučené. Tento náš svět nás nechce
nechat odejít, chce nás zadržet, spoutat a otupit. Použije k tomu cokoliv, nejen lidí, ale i pojmů, naší snahy nikomu nekřivdit, být oblíbení,
milovat, šířit lásku, porozumění a odpuštění... toho všeho lze použít, abychom svět neviděli, jaký je, ale viděli jen svou představu a své přání.
Tím vším jsme pak spoutáni a ,,nevidíme” i když se rozhlížíme všude kolem.
Musíme se na vše pokusit dívat z nadhledu, jak by to asi viděli ti nad námi - to je ta otázka, kterou bychom si měli neustále pokládat...
,,Jak by toto asi viděli oni..., jak by to posuzovali, jak by na to asi reagovali?”
Já sám si kladu otázku: jak ke možné, že jsem tak otupěl, že jsem se tak ,,přizpůsobil”, že jsem si tak zvyknul, že už mne taková věc
nepobouří. Tím nemyslím, že bych ji a její tvůrce měl odsuzovat a kritizovat, ale měl bych k tomu cítit vnitřní odpor. V PG je pasáž o ženách a
je zde zmíněno, jako příklad a ukázka nesprávných forem, nošení punčoch... Neuplynulo tak mnoho let a punčochy jsou pro nás naprosto
cudným a všedním pojmem, protože jsme ,,pokročili dále” a máme tu tanga, nebo chození úplně bez spodního prádla - naostro, a s krátkou či
průhlednou sukní, aby si divák mohl ,,vychutnat” každý pikantní detail. A zvykáme si... Tak postupuje přizpůsobivost člověka, nebo je to
otupění a strnulost? Jenže to se netýká jen nějakých sexuálních věcí, ale čehokoliv. Tím pádem i našeho postoje k pojmům s větším
dosahem, než je hmota a sexualita. Jsem přesvědčen, že bychom tomu měli věnovat více pozornosti a budovat si nové postoje, jiné, než
předkládá společnost. Jiný žebříček hodnot, protože to je ten žebřík, po kterém budeme šplhat po odchodu z této země někam... Kam? O tom
právě rozhoduje každý postoj, každý názor už dnes.
Kdysi jsem četl, že jsme si, jako křesťané, vytvořili ,,svou představu Boha”. Je to myšlenková a citová forma, nemající s pojmem skutečného
Stvořitele, mnoho společného. Je to obraz našich přání a chtění, ano takového Boha my chceme...
A k této formě se pak lidé modlí, tu vzývají a k ní upínají své naděje. A to jsou věřící lidé, kteří ještě alespoň chápou tento pojem jako něco
nejvyššího, mající vazbu na vznik celého stvoření, je v nich, i když pokřivená víra. Jakou formu vytvářejí pak tito sprejeři? A když k tomu
nezaujmeme vnitřní ostře odmítavý postoj, pak se spojujeme s tímto ,,novým Bohem”.
Já tedy už ne!
Toto zde rozhodně neuvádím jako kritiku
křesťanských snah, ale jen jeko ukázku,
jak snaha po zviditelnění a zpřístupnění
přináší současně i zpovrchnění a
zploštění vysokých pojmů.
